Proslulý režisér Alain Resnais (1922 - 2014) se zasloužil o nejdůležitější formální i obsahové výboje francouzské nové vlny, experimentoval se způsobem výpovědi. Už jeho dokumentární snímky, které natáčel v průběhu 40. a 50. let, vzbudily jak obdiv (motiv nacistických koncentračních táborů v Noci a mlze), tak cenzurní zákaz (domorodé africké umění ničené kolonialismem ve filmu Také sochy umírají). I čeští diváci mohli v průběhu následného desetiletí spatřit jeho první hrané filmy Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu a Válka skončila, v nichž složitou vypravěčskou strukturu cílil jak k závažným společensko-politickým jevům, tak nejasnostem v lidském vnímání a paměti vůbec. Resnais si vždy dokázal uhájit tvůrčí nezávislost, i když dávno nevzbuzoval takovou pozornost, jak v dobách svých začátků. Rád obsazoval slavné herce, které představoval v nezvyklých rolích i výrazových polohách (Y. Montand, J. P. Belmondo, G. Depardieu).

A genius inventor of forms, Alain Resnais is one of the fathers of cinematic modernity. This portrait, rich in archives, looks back on the career of a discreet non-conformist, in perpetual search of renewal to fight against anxiety.

Génial inventeur de formes, Alain Resnais est l'un des pères de la modernité cinématographique. Ce portrait riche en archives revient sur le parcours d'un anticonformiste discret, en perpétuelle quête de renouvellement pour lutter contre l'inquiétude.

Als einer der Hauptvertreter der Nouvelle Vague legte Alain Resnais ("Hiroshima, mon amour") die Grundlagen für den modernen europäischen Film und beeinflusst bis heute zahlreiche Hollywoodregisseure. Bekannt wurde er mit Dokumentarfilmen; den fiktionalen Film prägte er mit spielerischen Werken, die sich konsequent gegen die Härte unserer Welt richten.