Barney stále obrazně sleduje motiv stvoření. Na biologické úrovni tedy film reprezentuje fázi vývoje plodu, kdy dochází k rozdělení podle pohlaví. Podle Barneyho se živý systém takovému rozdělení brání a usiluje o zachování rovnováhy, jakou představoval Cremaster 1. Vyprávění putuje v čase – od roku 1977, kdy byl popraven vrah Gary Gilmore, k roku 1893, kdy na obří celoamerické výstavě v Chicagu vystoupil kouzelník Houdini.

CREMASTER 2 (1999) is rendered as a gothic Western that introduces conflict into the system. On the biological level it corresponds to the phase of fetal development during which sexual division begins. In Matthew Barney's abstraction of this process, the system resists partition and tries to remain in the state of equilibrium imagined in Cremaster 1 ...

Deux histoires apparemment indépendantes se superposent. La première s'inspire du roman de Norman Mailer, Le Chant du bourreau, fondée sur un fait divers. Gary Gilmore, fils de mormons établis dans l'Utah, a été exécuté après avoir assassiné un jeune pompiste.

La seconde histoire met en scène le magicien d'origine hongroise Harry Houdini célèbre pour ses numéros de métamorphose. Le lien entre ces deux histoires serait d'ordre généalogique : Harry Houdini serait en effet le grand-père de Gary Gilmore.